Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


incident_kontrabandu

Incident Kontrabandu

Pozor! Tento článek nepodléhá výchozí licenci stránek! Licence a možnosti použití jsou uvedeny v samostatné sekci „Licenční informace“.

Autor: Catherine Coker
Texas A&M University, College Station, Texas, United States

Překladatel: Singularis

[0.1] Abstrakt – Pozdní Marion Zimmer Bradley o svém nejznámějším fiktivním světě jednou řekla: „Darkover jsem nevymyslela, ale objevila.“ Na rozdíl od většiny autorů, kterým se aktivita jejich obdivovatelů nanejvýš líbí a v horším případě se ji pokoušejí umlčet, Bradley a její početná komunita fanoušků spolupracovala na publikaci velkého množství práce značně harmonicky po více než dvě desetiletí. Nicméně, tato spolupráce dospěla k náhlému konci v roce 1992 s událostí, kterou můžeme nazvat incident Kontrabandu. Jak tento přehled vysvětlí, je to varovný příběh, který ilustruje, jak může fanouškovská aktivita způsobit skutečnou emoční a peněžní škodu tvůrci-autorovi.

[0.2] Klíčová slova – Fan fikce; autorské právo.

Coker, Catherine. 2011. „The Contraband Incident: The Strange Case of Marion Zimmer Bradley.“ Transformative Works and Cultures, no. 6. http://dx.doi.org/10.3983/twc.2011.0236.

1. Úvod

[1.1] Když fanoušci vytvoří novou práci z dříve existujícího materiálu jejich fandomu, dělají to pro své, někdy hanebné účely. A zatímco většina autorů si nanejvýš užívá aktivity svých obdivovatelů, v horším případě se ji snaží násilně ukončit, velmi málo usiluje o to ji smysluplně podpořit. Většina se omezuje na krátká prohlášení v rozhovorech nebo na svých oficiálních webových stránkách. Nicméně pozdní Marion Zimmer Bradley byla podstatně jiná. O svém nejznámějším fiktivním světě řekla: „Nevymyslela jsem Darkover, objevila jsem ho.“ Od sedmdesátých let dvacátého století po začátek devadesátých Bradley aktivně spolupracovala se svými fanoušky editováním jejich příběhů a jejich publikováním ve fanzinech, organizujíc soutěže pro fanouškovské práce vytvořené v jejím univerzu, a nakonec je profesionálně publikovala v DAW Books. 12 antologií příběhů napsaných fanoušky. Ve většině těchto prací se autoři-fanoušci nesnažili podvrátit Bradleyinu tvorbu. Oproti tomu mnoho z nich chtělo její schválení jejich prací – což ona ve většině případů dělala. V některých případech dokonce řekla, že ten příběh je nyní součástí kánonu Darkoveru.1) Opravdu pozoruhodná věc na Bradley a její početné komunitě fanoušků, zvlášť skupině zvané Friends of Darkover („Přátelé Darkoveru“ – pozn. překladatele) je to, že nejen spolupracovali na publikaci velkého množství práce, ale dělali to poměrně harmonicky po více než dvě desetiletí.

[1.2] Tato spolupráce náhle skončila v roce 1992, když fanoušek Jean Lamb napsala povídku jménem Masks, použivši jednu z Bradleyiných vedlejších postav, Danvana Hastura, a publikovala ji v čísle fanzinu jménem Moon Phases, editovaném Ninou Boal. Zvykem v té době bylo poslat Bradley kopii takové fanouškovské práce; Bradley napsala Lamb reakci, popisující, co si myslí, že by fungovalo a co ne, a uzavřela ji prohlášením, že si povídky užila. Lamb se prý cítila odvržená (odmítnutá), a když Bradley ohlásila nastávající publikaci její další Darkover knihy, předběžně nazvané Kontraband, Lamb pohrozila žalobou, řkouc, že Bradley ukradla materiál z její fanouškovské povídky. Bradleyin nakladatel byl podrážděný; vypověděl jí smlouvu a Kontraband nebyl publikován. Zdrcená Bradley se rozhodla rozpustit Friends of Darkover i ostatní, méně organizované skupiny fanoušků a fanoušci se přestali pokoušet profesionálně publikovat jejich fan fikce Darkoveru. Aktuálně se DAW antologie netisknou, pravděpodobně vinou probíhajících soudních sporů. V listopadu 2009 jsem měla rozhovor s Ninou Boal, která editovala Lambinu povídku. Popsala, že Lamb se cítila „přesvědčená, že Marion nevěnovala dostatečnou pozornost Danvanovi. A bylo to, jako by byl skutečná osobnost, osoba,“ kterou musí zachránit před autorem v zájmu „udělat mu dobře“ („do right by him“ – pozn. překladatele). Jak tento přehled toho, co může být nazváno incident Kontabandu objasní, tento varovný příběh ilustruje, jak fanouškovská aktivita může způsobit skutečnou emocionální a finanční škodu tvůrci-autorovi.

2. Stručná historie The Friends of Darkover

[2.1] Skupina známá jako the Friends of Darkover začala jako způsob, jak udržovat kontakt mezi fanoušky navzájem; její noviny obsahovaly úplné adresy členů. Skupina vznikla začátkem sedmdesátých let, když se Bradleyiny povídky z Darkoveru pravidelně objevovaly – od roku 1974 přibližně jednou ročně. Samotná Bradley se skupinou úzce spolupracovala, propagovala ji na koncích svých knih a editovala jejich publikace a přispívala do nich. Členové se mohli informovat o nastávajících srazech a Bradleyině účasti na nich a vyměňovat názory a teorie o jejích pracích, zatímco ona psala komentáře, poskytovala výňatky ze svých nastávajících prací a udržovala členy informované o tom, co za kousky, které četla, se chystal/a přijmout, hodně podobně jako u moderních blogů.

[2.2] Skupina byla produktivní, co se týče svého výstupu, a publikovala široké spektrum materiálu včetně 70 čísel novin, přes tucet kolekcí beletrie a poezie, početné non-fiction ziny, které zahrnuly eseje jak o Darkoveru tak o mnoha dalších tématech, včetně Star Treku a lingvistiky, a básnický pamflet, který se zdál formátem bližší dopisu než cyklostylu, a kopie tradičnějších zinů (Coker, 2008). Dohromady skupina pravděpodobně vydala přes sto unikátních publikací, o řadu z nichž bych takový zájem, že byly dotiskovány.

[2.3] V roce 1988 Bradley a její zaměstnanci založili profesionální publikaci Marion Zimmer Bradley's Fantasy Magazine a jejich čas a úsilí byly odkloněny tam. (Byl publikován čtvrtletně do roku 2000, těsně po Bradleyině smrti.) The Friends of Darkover trpěli následky incidentu Kontrabandu. Skupina byla oficiálně rozpuštěna v roce 1992. Mnozí fanoušci Darkoveru nicméně zůstali v kontaktu na každoročním srazu DarkoverCon. Navštěvovalo ho kolem 300 fanoušků včetně těch, kdo byli na prvních srazech v sedmdesátých letech.

3. Incident Kontrabandu

[3.1] Případ Bradley a Kontrabandu se pravděpodobně stal příběhem, jehož morálním ponaučením je „Buďte opatrní, protože toto se může stát i vám.“ Ačkoliv tento incident byl diskutován ve fandomu, zdá se, že obchodní časopisy jako Locus a Science Fiction Chronicle se o tom nezmínily. Proto informace, které zde prezentuji, pocházejí z rozhovorů, které jsem uskutečnila, a z účtů, které jsem byla schopna najít ve fanzinech jako např. Darkover Newsletter.

[3.2] V roce 1992 pracovala Bradley na svém románu Kontraband, který, podle Niny Boal, byl příběhem „dvou Rafaelů“, kteří jsou zmíněni jako historické pozadí postav v několika románech série Darkover. „Všichni jsme se na to těšili,“ řekla Boal, „a bylo tam něco málo o Danvanovi.“ To byla postava, která upoutala Lambinu představivost. Breadly, majíc s potěšením přečtenou povídku Masks, ji kontaktovala. Podle Lamb jí Bradley nabídla peníze za použití částí její povídky v Bradleyině vlastní práci. Lamb mi sdělila e-mailem, že:

[3.3] Nebyla jsem schopna určit, jak moc z knihy, kterou jsem napsala, má být použito. Nabídku představovalo několik set dolarů a zmínka ve věnování, výměnou za to, že podepíšu souhlas nežalovat za porušení autorského práva. To se mi zdálo příliš otevřené a poradila jsem se se svým agentem. Moc si o tom nemyslel, zejména vzhledem k tomu, že můj souhlas nežalovat nezmiňoval, jak moc knihy bude použito. Odpověděla jsem tedy protinabídkou, která požadovala víc peněz nebo plné spoluautorství, pokud nebude podíl převzaté práce ujasněný. Pokud chtěla Ms. Bradley použít jen pár nápadů z mých knih, mohla to udělat zdarma, ale pokud by chtěla použít většího množství toho, co jsem napsala, pak jsem chtěla být spravedlivě zaplacena.

[3.4] Podle Boal:

[3.5] Jean mí toto řekla po telefonu, bezprostředně. Do Darkover Newsletter jsem napsala mnoho dopisů. Řekla jsem, že já bych byla poctěna [, že Bradley použije moji práci,] a ostatní napsaly totéž. A Jean mě vyškrtla ze seznamu přátel a byla pobouřená. Rozhořčily ji i dopisy, které jsme publikovaly… Fanoušci se o to zajímali a bylo to, jako [by postavy byly] skuteční lidé a byly naše. Musíte být velmi opatrní ohledně postav – ve skutečnosti neexistují.

[3.6] Bradly v roce 1992 uvedla:

[3.7] Omlouvám se, že to dospělo k tomuto. Nikdy jsem si nechtěla zachovat „profesionální odstup“ od svých fanoušků a po víc než dvacet let jsem nemusela. Ale myslím, že i ten nejdelší záblesk štěstí nakonec vyprchá a stane se, že jedno zkažené jablko zkazí celý sud. Mrzí mě, že jsem musela vzdát román, na kterém jsem už začala pracovat, a omluvám se všem, kdo si ho chtěli přečíst. (Darkover Newsletter, číslo 58, 5)

[3.8] V roce 1993 oznámila, že DAW Books vypovědělo její smlouvu na román. Není známo, kolik z románu bylo dokončeno, přestože Bradley na něm pracovala celé dva roky: bylo popsáno, že v té době sestával z množiny poznámek, osnovy nebo dokončeného náčrtu. Bradley údajně předala svoje materiály Mercedes Lackey, aby Lackey mohla dokončit román po její smrti, ale toto nebylo potvrzeno. 2)

4 Hledisko fanoušků na incident Kontrabandu

[4.1] Když DAW Books oznámilo svoje rozhodnutí zrušit přípravu k publikaci Kontrabandu, Bradley napsala několik shrnutí událostí v následujících vydáních Darkover Newsletter a fanoušci tam o nich několik následujících měsíců diskutovali. Zprvu dopisy vášnivě obhajovaly Bradley a nabízely jí podporu. Pozdější dopisy se víc zaměřovaly na právní následky incidentu, např. že fanoušsci nadále nemohli posílat Bradley své fan fikce a ona je nemohla číst. Ann Sharp, tehdejší editor Darkover Newsletter, nasměrovala ty fanoušky, kteří ještě stále publikovali ziny, aby je posílali na Bostonskou univerzitu, kde Bradley uložila své rukopisy; pozitivní stránkou incidentu je, že značné množství fanzinů, které by jinak nebyly shromážděny, jsou nyní uloženy v knihovnách.

[4.2] Protiútok na Lamb, jak není po takových událostech neobvyklé, byl okamžitý a sžíravý. Typický komentář v Darkover Newsletter v roce 1993 byl:

[4.3] Potěšila mě sbírka dopisů v tomto vydání DNL o té Osobě, která pro nás ostatní všechno zkazila. Doufám, že jí někdo pošle kopii. Potřebuje poznat, co provedla tolika dalším lidem mimo Marion. Kam jinam můžeme posílat příběhy a dostat odmítnutí, abychom vytrvali v naději? Kdo jiný teď bude podporovat nové spisovatele? Existuje spousta spisovatelů, kteří k tomu, aby začali psát, jen potřebují svoji Marion. Zajímalo by mě, kolik nenapsaných/nepublikovaných knih zemře při porodu, protože nebude mít MZB, aby je podpořila? Vždy jsou S&S sbírky a Fantasy, ale hraní si v Marionině světě bylo, jaksi, výjimečné.

[4.4] Ann Sharp odpověděla: „Osobino předplatné vypršelo!“ (Darkover Newsletter, číslo 62, 8-9)

[4.5] Trvalo téměř desetiletí, než nálady kolem případu ochladly. Incident se v roce 2001 objevil na news skupině alt.tv.highlander v diskusi o fanouškovském použití s předmětem „Copyrighted stuff/unauthorized/etc.“ (a téhož března také na rec.arts.sf.writter, ve vlákně, kam Lamb poslala svoji vlastní verzi událostí). Přispěvatel jménem Shomeret vylíčil 2. května na alt.tv.highlander tuto verzi událostí:

[4.6] Fanziny Darkoveru byly pravidelně zasílány MZB a ona je četla. Požádala autora, zda by nemohla použít nápad z jeho fan fikce výměnou za zmínku. Autor fan fikce požadoval plné spoluautorství a 50% honoráře. Ani MZB ani její nakladatel nehodlali zvažovat toto ultimátum. Když MZB odmítla, fanoušek pohrozil žalobou. V ten moment se MZB poradila s právníkem, stáhla svůj souhlas s fan fikcemi a zničila svůj román. Dopad incidentu stále pokračuje.

[4.7] Jiný přispěvatel, jménem Leslie, odpověděl:

[4.8] *Vzdych* To zní jako Marion. Znala jsem ji, když jsem ještě žila u Berkley, a ano, vždy měla tendence k hysterii – a trochu paranoie. Zatraceně! Vše, co musela udělat, bylo říct: „Oukej, hlupáku – prostě vyříznu tvůj nápad z knihy a napíšu to po svém a tebe ani nezmíním. Sbohem.“ A pokud byla kniha tak závislá na fanouškově vstupu, že nemohla být přepsána, pak zatraceně dobře měla dát fanouškovi spoulautorství – ale vyjednávat o výši honoráře. Kterákoliv z těch možností by byla rozumná. *Vzdych* Ale Marion opravdu nebyla rozumná osoba.

[4.9] V minulém desetiletí tento incident opakovaně vyvstával v diskusích o fanouškovských aktivitách, ale na Bradley je nyní nahlíženo tak, že udělala stejně velké chyby jako Lamb. Tento vývoj přístupu je vzhledem k uplynulé době znatelný a bude zajímavé, jak bude pokračovat. Protože přístupy většiny autorů k fanouškovské tvorbě jsou značně (pokud ne zcela) utvářeny Bradleyiným příkladem, uznání, že dokonce i milovaní autoři se mohou v událostech provinit stejně jako jejich fanoušci, může čelit tomu, jak přemýšlíme o fanouškovské tvorbě. Nedávný vývoj jako Napster a YouTube významně posunul názor veřejnosti na to, jak má být nakládáno s uměleckou tvorbou a transformativní díla začínají být čím dál víc přijímána. V roce 2008 unikl nepublikovaný náčrt Půlnočního Slunce od Stephenie Meyer a byl publikován online fanoušky. V odvetě k tomu Meyer ohlásila, že zabíjí knihu, a zveřejnila text na svém vlastním webu. V roce 2010 Diana Gabaldon zveřejnila (a posléze smazala) dlouhý blogový příspěvek ostře kritizující fan fikci a žádající fanoušky, aby ji nepsali a nepublikovali. Nicméně, stoupající množství autorů, z nichž mnozí někdy sami četli nebo psali fan fikce, vidí fan fikce jako fenomén, který prostě existuje, ať už je dobrý nebo špatný. To je možná nejlepší způsob, jak na to nahlížet.

5. Uznání

[5.1] Nemohu dostatečně poděkovat následujícím osobám za jejich pomoc při psaní této eseje: Judy Gerjuoy za organizaci každoročního DarkoverCon, kde se fanoušci stále shromažďují, aby si užili science fiction a zejména Bradleyinu práci; Nině Boal za to, že se mnou mluvila na několika DarkoverConech, za souhlas s rozhovorem pro tento projekt (26. listopadu 2009) a za sdílení několika e-mailových konverzací; a Jean Lamb za to, že mi dovolila vést s ní rozhovor po e-mailu a že otevřeně mluvila o tématu, které je pro mnohé stále předmětem sporu.

7. Citované práce

Coker, Catherine. 2008. „The Friends of Darkover: An Annotated Bibliography and History.“ Foundation 37 (104): 42–66.

Floss, Patricia. 1987. „The Other Side of the Mirror.“ In „The Other Side of the Mirror“ and Other Darkover Stories, ed. Marion Zimmer Bradley, 13–79. New York: DAW Books.

Licenční informace/License Info

Česky

Tento článek je neautorizovaný překlad díla The Contraband Incident: The strange case of Marion Zimmer Bradley, jehož autorem je „Catherine Coker“ a nositelem autorského práva „© 2011 Transformative Works and Cultures“. Článek byl použit na základě licence Creative Commons Attribution-NonCommercial 3.0 Unported.

Článek přeložil/a z angličtiny do (eichlerské) češtiny „Singularis“ a poskytuje pod názvem „Incident Kontrabandu“ a podmínkami licence Creative Commons Attribution-NonCommercial 3.0 Unported.

English

This article is an unauthorized translation of the work The Contraband Incident: The strange case of Marion Zimmer Bradley by „Catherine Coker“. The copyright holder of the work is „© 2011 Transformative Works and Cultures“. Tha work was used under the terms of Creative Commons Attribution-NonCommercial 3.0 Unported license.

The article was translated from English to (Eichlerian) Czech by „Singularis“ and it is named „Incident Kontrabandu“ and licensed under the terms of Creative Commons Attribution-NonCommercial 3.0 Unported license.

Diskuse

Chcete o tomto článku diskutovat? Doporučuji založit téma na Ústředním fóru.

1)
Bradley se vyjadřovala ke kánonickému statutu fanouškovských příběhů pravidelně ve svých úvodnících ke svazkům DAW antologií; viz např. Floss (1987).
2)
V roce 1993 Bradley napsala: „Obávám se, že Kontraband, román zúčasněný v této nešťastné události, je mrtvý – alespoň do mé smrti. Fanoušek se pokusil přesvědčit Mercedes Lackey, aby ho [román] přečetla, ale ona odmítla, takže je možné, že Misty jej může dopsat po mé smrti. Zanechávám jí svoje poznámky, které jsem napsala, než jsem přečetla fanouškův příběh.“ (Darkover Newsletter, číslo 60, 10)
incident_kontrabandu.txt · Poslední úprava: 13. April 2018(16:33:34) autor: Singularis