Daria: Ostatní výroky
Manson:(Ukazuje Darie obrázek zobrazující siluetu dvou mluvících lidí.) Co na tom obrázku vidíš ty, Daro?
Daria:(Zahledí se na obrázek.) Um... stádo krásných divokých poníků, kteří se prohánějí po pláni.
Manson:Tam žádní ponící nejsou... Jsou to – dva lidé.
Daria:Když jsem takový test dělala naposledy, tvrdili, že jsou to mraky. Říkali, že to může být cokoliv, co chci.
Manson:To byl jiný test, děvče. V tomhle testě to jsou lidé a ty mi máš říct, o čem se baví.
Daria:Aha. Už chápu. Tak dobrá. Je to kluk a holka a povídají si... o stádu krásných divokých poníků, kteří se prohánějí po pláni.
Manson:(Zamračí se.)
[1]
S01E01 Sebevědomí. (3:08)Daria:Já to prostě nechápu. Umíš celej kurz nazpaměť. Jaktože nemůžeš udělat test, abys vypadla?
Jane:Ten test bych udělala, ale mně se líbí mít malý sebevědomí, připadám si výjimečná.
[3]
S01E01 Sebevědomí. (9:18)O'Neill:Takže... první otázka: Sebevědomí je důležité, protože...
Daria:Je to vlastnost, která se nám bude hodit po celý náš život.
O'Neill:Výborně! Dál: Příště, až zase ze sebe budu mít špatný pocit...
Jane:Stoupnu si před zrcadlo, podívám se na sebe a řeknu si: Jsi tak zvláštní, nikdo jiný není jako ty.
O'Neill:Vidím, že vy dvě jste opravdu dávali pozor. Dobře. Neexistuje nic jako...
Jane:Správná hmotnost.
Daria:Anebo výška.
Jane:Jde jen o to, co je správné pro mě.
Daria:Pro já jsem ten, kdo jsem.
O'Neill:Myslím, že pokračovat je zbytečné. Jsem opravdu potěšen.
[5]
S01E01 Sebevědomí. (15:42)Daria při příležitosti otevření nové kavárny předčítá svoji povídku „Kam nás zavede budoucnost“ o Melody Powers:
Daria:My jako studenti na prahu nového tisíciletí stojíme před důležitým rozhodnutím. Jak se máme připravit na budoucnost? Melody Powersová věděla, jak se bude připravovat. Když podruhé kontrolovala své kožené pouzro na pistoli, myslela na komunistu, se kterým si dnes večer vyrazí. Melody neměla žádné iluze o tom, že by mohla nový rudý příliv zastavit sama. Ovšem, uvažovala se zlověstným úsměvem, který zvláštní agent neodolal příležitosti naplnit pár bolševických hřbitovů.
Předěl.
Daria:Když se opalovala na pláži v Riu, zavzpomínala na posledních pár dní s tichým uspokojením. Dvanáct mrtvých Rusů, pět mrtvých Číňanů, tři nebo čtyři mrtví Kubánci. Svět je opět bezpečný pro demokracii, uvažovala, a dívala se, jak Toniova nádherná hruď stoupá a klesá v rytmu chrápání. Bezpečný pro demokracii, nebo... téměř bezpečný. Melody si z prstů smetla pár zatoulaných zrnek písku, oblékla si plavky a sáhla do své plážové tašky. Tonio nic neslyšel. A to byla škoda, protože už nikdy nic neuslyší. Sbohem, Tónio, pomyslela si a klidně vstala. Mohla jsem tě milovat, kdybys nebyl rudý jako ta krvavá skvrna na písku. Melody se klidným krokem vydala směrem k hotelu. Určitě tam bude zpráva z velitelství. Doufala, že bude mít čas se osprchovat.
[8]
S01E04 Kavárenské nepokoje. (18:15)Telefonát mezi Angelou Li a Helen Morgendorffer:
Angela Li:Paní Morgendorfferová, obávám se, že mám špatné zprávy. Vaše dcera Daria se zřejmě účastnila vandalského počínání. Paní Morgendorfferová, vaše dcera vytvořila spolu s Jane Lanovou plakát pro naši uměleckou soutěž.
Helen:Ano, já o tom vím.
Angela Li:Shledali jsme část toho plakátu nepřijatelnou, takže jsme ho před soutěží změnili. Někdo ho, bohužel, poničil, zatímco byl vystaven, a protože vaše dcera a slečna Lanová proti změnám protestovaly, podezírám z toho vandalismu právě je. Obávám se, že budu muset drasticky zakročit.
Helen:Tak moment. Chcete říct, že dívky protestovaly proti změně plakátu, ale přesto ho do soutěže přihlásily.
Angela Li:Byl přihlášen za ně.
Helen:Měla jsem pocit, že účast v soutěži byla naprosto dobrovolná.
Angela Li:To ano, ale vaše dcera se odmítla zúčastnit, takže jsem jí to nařídila.
Helen:Dobře, takže abych to chápala správně, vzala jste dceři plakát, změnila obsah, vystavila ho proti její vůli a teď ji chcete trestat, protože podle vás poničila svůj majetek, který jste dle svého přiznání zcizila.
Angela Li:Cože? Nic takového jsem neřekla.
Helen:Slečno, říká vám něco pojem „porušení občanských práv“? A nebo třeba „Žaloba jako trám proti vám.“
[16]
S02E01 Potvorná výchova. (18:35)Manažer:Každého zákazníka musí uvítat náš slogan: U nás najdete ty pravé ořechové ořechy. Do všech ořechů jsme cvoci, jsme tu pořád, ve dne v noci. Vaše problémy vyřeší naše prvotřídní ořeší.
[132]
S03E06 Bylo to to pravé ořechové. (7:00)Daria:Můj táta dostal před pár dny srdeční záchvat a já si musela poprvé vnitřně připustit, že je smrtelný. Smířit se s touhle smutnou skutečností bylo obzvlášť těžké, protože jsem byla vystavena neustálému užvaněnému útoku dvou naprosto vylízaných rozhlasových rádobymoderátorů. A z toho důvodu já, Daria Morgendorfferová, jsem po ránu mentální.
[138]
S03E09 Srdceryvný Jake. (16:40)Jane:„Podpaží mají city, ale ne pro mě. Co teď budu dělat se rty tak samotnými?“ Hm... Jsi si jistá, že nechceš vyměnit „rty“ za „lebku“?
Daria:Je to ve vývoji.
[144]
S04E03 A Tree Grows in Lawndale. (4:40)Daria předčítá Jane svůj esej na téma Jak byste změnili svět, kdybyste mohli.
Daria:Stručně řečeno, můj svět by byl férovější díky jednoduchému kroku odstranění peněz. Politici by sloužili lidem, které zastupují, místo těm, kteří platí jejich útočné volební kampaně. Ředitelé firem by přestali znečišťovat planetu a podvádět své zaměstnance, jen aby udrželi vysoké ceny svých akcií. A samozřejmě slibní studenti jako já by mohli opravdu studovat namísto trávení času nad patolízalskými stipendijními eseji.
[287]
S05E11 Prize Fighters. (4:10)Daria:„Drahý Tome, promiň mi minulou noc, ale když jsem o tom po padesáté přemýšlela, uvědomila jsem si, že nejsem připravená. Nechť prosím tento dopis slouží jako mé přijetí nevyhnutelného rozchodu. Daria.“
[165]
S05E12 My Night at Daria's. (17:30)Stacy:Ach, Quinn! Musím s tebou mluvit o něčem fakt strašným!
Quinn:Hm, Stacy, jestli je to o tom tvém hrbolatém palci...
Stacy:Ne o tom. Víš, jak jsem měla to narozeninové přání v kavárně Governor? Já to tak nemyslela, ale Sandi mluvila, a tak mi kazila soustředění a pak jsem si přála, aby zmlkla, a sfoukla jsem svíčky a už bylo příliš pozdě vzít přání zpět a pak Sandi přišla, že má laryngitidu!
Quinn:To je hrůza! To je jako v tom filmu, kde ta paní proklela toho chlápka a on pořád hubnul, ačkoliv jsem ještě nepřišla na to, co na tom má být špatného.
Stacy:Nevím, co dělat, a nechci to říkat Sandi, přece víš jak se jí zúží oči a zkroutí rty a dostane ten ještěrčí obličej.
Quinn:Stacy, to má snadné řešení. Prostě odvolej kletbu.
Stacy:Ale jak to udělat? Nevěděla jsem, že jí proklínám!
Quinn:Bože Stacy! Vypadám snad jako woodoo expert? Nevím, jak odvolat kletbu. Musíš najít někoho, kdo to ví.
[175]
IICY Is It College Yet? (0.23:25)