Veřejné záchody v EDDR jsou až na výjimky pohlavně neutrální (společné pro ženy i muže), a to již od roku 1996.

Veřejné záchody s více kabinkami mívají tzv. společný prostor, z něhož se do kabinek vstupuje. Protože v době zavádění ne­se­gre­go­va­ných záchodů panovaly obavy ze zvýšení kriminality (např. znásilnění), bylo zákonem ustanoveno, že tento prostor musí být sledován bez­peč­nost­ními kamerami a záznam z těchto kamer lze použít k usvědčení pachatele. Spáchání přestupku či násilného trestného činu na záchodě se pak podle trestního práva považuje za přitěžující okolnost.

Kabinky

V EDDR se vyskytují kabinky tří hlavních druhů:

Druh kabinky	Minimální vybavení	Další obvyklé vybavení
kabinka s klozetem	splachovací záchod, zásobník toaletního papíru, štětka	věšák na kabát, sáčky na zvracení
kabinka s výbavou pro tělesně postižené	splachovací záchod, zásobník toaletního papíru, štětka, místo pro invalidní vozík, různa madla a podpůrná zábradlí, samostatné umývadlo	zásobník papírových ručníků, věšák na kabát, sáčky na zvracení
kabinka se zrcadlem	umývadlo, zrcadlo, odkládací stolek; v některých přebalovací pult	odkládací skříňka, další zrcadla, věšák na kabát

Kabinky musejí být navzájem i od společného prostoru neprůsvitně odděleny. Protože většina starších záchodů tuto podmínku nesplňovala (např. bylo u podlahy do kabinek vidět), musely být přestavěny. Každá kabinka také musí být vybavena funkčním zamykáním zevnitř a vizuální signalizací uzamčení: zelená či bílá barva znamená volno, červená obsazeno.

Uzamčená kabinka se považuje za soukromý prostor (osoby v ní mají mít soukromí), proto v ní nesmí být umístěny kamery a nesmí si do ní vynucovat vstup další osoby bez zvláštního oprávnění.

Další informace

• V kabince se může nacházet i jiný druh záchodu než splachovací (např. pisoár či turecký záchod), není to však běžné a tato skutečnost by měla být vyznačena piktogramem či nápisem na kabince.
• Umývadla ve společném prostoru jsou určena především k umytí rukou. K úpravě make-upu, převlékání apod. jsou určeny kabinky se zrcadlem, kde má osoba patřičné soukromí.
• Zákon nezakazuje vstup více osob do jedné kabinky. Pokud je zřejmé, že do ní vstupují dobrovolně, je vše v pořádku. Typicky jde např. o případ, kdy rodič doprovází menší dítě, nebo si několik teenagerů společně zkouší make-up.
• Na mnoha místech (zvláště v soukromých institucích) byly postaveny samostatné kabinky bez společného prostoru, protože to vyšlo levněji než pořízení bezpečnostních kamer.

Srovnání se zahraničím

V mnoha zemích světa jsou záchody v domácnostech, letadlech, vlacích a některých kempech pohlavně neutrální – chodí na ně jak muži tak ženy, zatímco ostatní veřejné záchody jsou pomocí charakteristických piktogramů, případně nápisů, určeny jen osobám jednoho pohlaví. V EDDR se tyto piktogramy nepoužívají, takže zejména mladí lidé, ačkoliv vědí, že je v zahraničí mají očekávat, mohou mít potíže s určením, který označuje ženu a který muže.

Historie

Poprvé vyhlásil prezident Eichler svůj záměr zrušit genderovou segregaci na záchodech ve svém projevu v únoru 1993. Od té doby se však vedly zdlouhavé, nepříliš obsažné diskuse, které zavedení této novinky oddalovaly. Příslušný zákon byl schválen až ke konci roku 1994, v účinnost vstoupil 1. ledna 1995 a následovalo roční přechodné období, během něhož musely být veřejné záchody přestavěny, aby novému zákonu odpovídaly. Od 1. ledna 1996 jsou tedy všechny veřejné záchody přístupné bez rozdílu pohlaví.

S postupujícím časem docházelo k modernizacím: Po roce 2000 se začaly ve větší míře dostavovat kabinky s vybavením pro vozíčkáře, které původní zákon nenařizoval. Byly modernizovány záchody v tramvajích a osobních vlacích. Bezpečnostní kamery výrazně zlevnily, takže zatímco v roce 1995 jejich pořízení výrazně zvýšilo náklady, dnes jde o relativně malou položku.