Úvod

V EDDR se nejčastěji nosí košile, vesty, trička, svetry, kabáty, kalhoty, angyklos a různé jejich modifikace (mikiny, bundy, ...) Všeobecně se však na veřejnosti toleruje jakékoliv oblečení, pokud je v souladu se zákonem, včetně kostýmů elfů, postav z komixů či animovaných filmů a podobně. Naopak oblečení, které v souladu se zákonem není (viz podmínky oblékání na veřejnosti), se toleruje jen v soukromí, ale ne na veřejném prostranství.

Asi největším překvapením pro cizince a čerstvé imigranty je to, že v EDDR nesmějí prsy odhalovat nejen ženy, ale ani muži (už od deseti let). V EDDR se proto prodávají mužské podprsenky a nátělníky a odpovídající doplněk k mužským plavkám.

Dalším rysem eichlerského odívání je genderová nevyhraněnost. V obchodech obvykle leží ženské, mužské a unisex oděvy (popř. boty) vedle sebe a lidé je běžně míchají, aniž by jejich „klasickou genderovou příslušnost“ reflektovali. Označení ženský a mužský, která nahradila archaismy pánský a dámský, se v EDDR považují jen za orientační. Zajímavé je, že ačkoliv se sukně v EDDR nosí spíš výjimečně, statisticky je zde muži nosí zhruba tolik, co ženy.

Podmínky oblékání na veřejnosti

Podmínky oblékání na veřejných prostranstvích upravuje zákon takto:

• Člověk musí mít oděvem stoprocentně zakryty vulvu, penis, varlata, řitní otvor a všechny prsní bradavky (tzn. průsvitné pokrytí těchto částí těla se považuje za nedostatečné).
• Alespoň z 50% musí mí oděvem zakryty hýždě na levé i pravé straně těla a rovněž každý prs.
• Člověk nesmí mít oděvem zahalenu tvář z více než 50%. To se nevztahuje na dýchací roušky, plynové masky a další nezbytné zdravotnické a pracovní pomůcky (brýle, obvazy apod.).

Z nich jsou stanoveny následující výjimky:

• Pro lidi mladší 10 let neplatí žádná z těchto omezení.
• Pro účely kojení dítěte může člověk zcela odhalit jeden, nebo dva prsy.
• Pro účely vyměšování může člověk odhalit penis, varlata, vulvu, hýždě a řitní otvor, pokud přitom učiní přiměřená opatření, aby to neviděli ostatní lidé. (Tzn. např. v lese či v křoví.)
• Na veřejných nudaplážích, hledištích uzavřených divadel apod. se pravidla oblékání místo těchto pravidel řídí platným provozním řádem.
• Při předvádění uměleckého díla nebo hraní rolí (LARP) smí mít člověk zahalenu i celou tvář, ale na příkaz veřejného činitele (např. policisty) je povinen ji bezodkladně odhalit pro umožnění identifikace.

Také je třeba poznamenat, že za oblečení se pro účely této úpravy nepovažuje jen to, co má člověk přímo na sobě, ale např. i deka, kterou se přikryje, plenta či záclona na okénku.

Angyklos

Angyklos jsou jednobarevné unisex šaty používané v EDDR jako nejčastější druh společenského oděvu. Původně byla navržena v dubnu 1992 pro pozdějšího prezidenta EDDR, tehdy odborového předáka v Autoně Autice. Od roku 1994 se pak stala uniformou pro eichlerské ústavní činitele a stala se mezi eichlerskými občany velmi populární, takže někteří ji začali nosit vždy a za všech okolností, dokonce v ní i spali. (Vzhledem k tomu, že je z nemačkavého materiálu, nevadilo to.)

Angyklos vždy zakrývá celé tělo kromě hlavy, dlaní a chodidel. Černá angyklos zeštíhluje, dobře skrývá drobné rozdíly ve tvaru těla a je považována za pohodlný oděv pro muže i ženy. Vyrábí se v nejrůznějších velikostech od dětských až po 47.

Podstatné jméno angyklos lze brát jako lesklé (ta angyklos) i matné (ten angyklos), nicméně v obou třídách je nesklonné (např. „Chtěla bych vědět něco o tom angyklos.“) a častěji se používá jako lesklé.

Historie

První angyklos byly vyrobeny firmou Spojené šaty Východní Mezihoří, s. r. o., v dubnu 1992 na objednávku pozdějšího zakladatele EDDR. Původní angyklos byly černé. V roce 1993 byla zahájena hromadná výroba a byly dány volně do prodeje pod obchodní značkou Angycloth (Značka je zkratkou z „androgynous clothes“, což v angličtině znamená „oboupohlavní šaty“.) a získaly si oblibu zákazníků. Firma postupně rozšiřovala produkci o modely jiných barev, nejprve bílé, pak červené a postupně další a další barvy, angyklos však vždy zůstaly jednobarevné (i knoflíky mají stejnou barvu jako látka), tato jednobarevnost je považována za charakteristický znak angyklos.

V 90. letech 20. století byla u mladé generace angyklos velmi populární, kolem roku 2000 ovšem vlna popularity upadla a od té doby jsou populární spíš košile a džíny.

Od roku 2008 může angyklos legálně vyrábět kdokoliv, což se projevilo přívalem levných napodobenin zejména z Číny, které nejsou z tak kvalitního materiálu. Některé navíc nejsou jednobarevné, už se objevily i pruhované či puntíkované napodobeniny.

Technické provedení

Angyklos je volná (tzn. ne přiléhavá). Je vyráběna z nepříliš výhřevného, ale nemačkavého materiálu příjemného na dotek. Původně byla určena k nošení v interiéru, případně v létě.

Horní část se skládá ze dvou vrstev, mezi kterými je vzduchová mezera. Do této mezery rovněž ústí kapsy umístěné na bocích (angyklos nemá náprsní kapsy). Angyklos má nevýrazný límec, rukávy nejsou zakončeny manžetami. Horní část angyklos se zapíná na knoflíky, ale knoflíky a dírky jsou na obou stranách, takže ji lze zapnout dvěma způsoby a polovina knoflíků a polovina dírek zůstane vždy nevyužita.

Spodní část je tvořena kalhotami ze stejného materiálu. Tyto kalhoty se zapínají suchým zipem pomocí samostatného „polštářku“. Existuje již však moderní verze angyklos s elastickým pasem, která zapínání kalhot nevyžaduje.