Scénář

Věnováno Severákovi.

Tato epizoda se odehrála v prosinci 2009.

1 Domluva

Třída gymnázia Podolí I¹. Dopoledne, během přestávky.

Petr Rohlík a Pavel Lexa spolu sedí v lavici a nudí se. Přijde k nim Patrik Kulda.

Patrik Kulda:Hej, vy! Jak jde život?

Petr Rohlík:Normálně.

Pavel Lexa:Přesně tak.

Patrik Kulda:Chtěl bych sbalit nějakou dívku, co vy na to?

Petr Rohlík:Ano, já také.

Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe tázavě podívají.

Petr Rohlík:(na Patrika Kuldu:) A jakou dívku?

Patrik Kulda:To je jedno, všechny jsou stejné.

(Záběr na celou třídu. Všechny dívky ve třídě mají krátké černé vlasy a nenápadný, spíše chlapecký účes.)

(Záběr zpět na hochy.)

Patrik Kulda:Ale spíš nějakou z vyššího ročníku. Mohla by nám dělat úkoly.

Pavel Lexa:(Vstane.) Tak jdeme.

Petr Rohlík:(Také vstane.)

¹ Studenti sedí v lavicích po dvou (na rozdíl od Podolí II, kde studenti sedí jednotlivě). Všichni mají na sobě školní uniformu, šedou angyklos.

2 Kořist

Podobná třída jako v předchozím obrazu. Jana Zlomilová sedí v lavici s Vlastou Novotnou. Vlasta Novotná něco počítá do sešitu, Jana Zlomilová ji sleduje.

Jana Zlomilová:(opatrně:) Bude to ještě na dlouho?

Vlasta Novotná:Asi. Musím to stihnout do začátku hodiny. Proč si vlastně neděláte domácí úkol?

Jana Zlomilová:Já jsem ho udělala doma.

Vlasta Novotná:(Chytne se za čelo a zatváří se nešťastně.) A to jste mi ho nemohla dát opsat? Proč se tu s tím vším počítám?

Jana Zlomilová:(Zastydí se.) Promiňte. (Vytáhne z lavice sešit a podá jej Vlastě Novotné.)

Vlasta Novotná:Děkuji. (Vezme si od Jany Zlomilové sešit a začne z něj opisovat zbytek úkolu.)

K jejich lavici přijdou šedí hoši (Petr Rohlík, Patrik Kulda a Pavel Lexa).

Patrik Kulda:Dobrý den, dívky.

Petr Rohlík:Dobrý den.

Pavel Lexa:Dobrý den.

Jana Zlomilová:Dobrý den, hoši.

Vlasta Novotná:(Krátce koukne na hochy.) Dobrý den. (Pokračuje v opisování.)

Patrik Kulda:Nechtěla byste s námi jít na chodbu?

Petr Rohlík:Chtěli bychom vám něco ukázat.

Patrik Kulda:(tázavě na Petra Rohlíka:) Ukázat?

Patrik Kulda:Aha. Vlastně ano. Ukázat.

Jana Zlomilová:(na Vlastu Novotnou:) Zvládnete to sama?

Vlasta Novotná:Myslím, že ano.

Jana Zlomilová:Tak dobře.

Jana Zlomilová vstane a odchází s hochy.

3 Plán

Chodba před třídou. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová.

Patrik Kulda:Co byste řekla tomu, kdybychom spolu chodili?

Jana Zlomilová:(Uculí se.) Chodili?

Petr Rohlík:Nebo můžete chodit se mnou.

Pavel Lexa:Nebo se mnou.

Jana Zlomilová:To je hezké.

Petr Rohlík:Zajdeme do hotelu.

Pavel Lexa:Nebo do motelu.

Petr Rohlík:Kde byste tady vzal motel?

Patrik Kulda:Můžeme do cukrárny, nebo do kina.

Jana Zlomilová:Cukrárna se mi líbí. Hodilo by se mi to dnes po vyučování.

Patrik Kulda:Dobře.

Petr Rohlík:Výborně.

Pavel Lexa:Přesně tak.

4 Setkání

Školní šatna po vyučování. Bez skříněk, na stěnách jsou háčky a visí na nich bundy a kabáty. V šatně jsou šedí hoši a oblékají si bundy. Vejde Jana Zlomilová.

Jana Zlomilová:Dobrý den, hoši.

Petr Rohlík:Dobrý den.

Patrik Kulda:Dobrý den.

Pavel Lexa:Dobrý den.

Jana Zlomilová:(Vezme si z věšáku svůj kabát.)

Patrik Kulda:(Přiběhne k ní.) Já vám pomohu!

Petr Rohlík:(Také k ní přiběhne.) Ne, já!

Pavel Lexa:(Také k ní přiběhne.) Mohu také?

Jana Zlomilová:Hoši, já se obleču sama. (Obleče si kabát.) Ještě boty a můžeme vyrazit.

Petr Rohlík:(Podívá se na hodinky.) Měli bychom si pospíšit. Za patnáct minut nám jede vlak do Lžícova.

5 O šedých hoších

Oddíl velkoprostorového osobního vagonu stojícího vlaku. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová, všichni v šedých zimních bundách či kabátech. Jana Zlomilová a Patrik Kulda si sednou vedle sebe. Pavel Lexa a Petr Rohlík se posadí naproti nim. Vlak se pomalu rozjíždí, za oknem je vidět zasněžená zimní krajina.

Jana Zlomilová:Tak mi o sobě něco povězte.

Patrik Kulda:Dobře. Je mi šestnáct let, jmenuji se Patrik Kulda a jsem úplně normální hoch. Dělám to, co všichni ostatní, a říkám to, co ostatní.

Petr Rohlík:To my všichni, zvlášť já. Chováme se jako ostatní, myslíme jako ostatní, ...

Pavel Lexa:Zvracíme to, co ostatní.

Petr Rohlík:To bylo nechutné!

Pavel Lexa:(omluvně:) Tedy, jenom když zvrací ostatní, samozřejmě.

Jana Zlomilová:(Zasměje se.) Je s vámi legrace. Posloucháte rádi hudbu?

Patrik Kulda:Nijak zvlášť.

Petr Rohlík:Já ano, hlavně metal.

Patrik Kulda:Ano, jasně. Metal je skvělý!

Pavel Lexa:Přesně tak.

Patrik Kulda:Jsme oblíbení, protože jsme úplně normální. Všichni nás mají rádi a nikdo se nám nesměje.

Jana Zlomilová:(Směje se.)

Patrik Kulda:Tedy, chtěl jsem říct neposmívá se.

(Střih ven. 30 sekund záběrů na vlak prorážející sněhovou závěj. Pak střih zpět do vagonu.)

Jana Zlomilová:Jakou skupinu máte nejraději?

Petr Rohlík:(udiveně:) Skupinu?

Jana Zlomilová:Hudební skupinu.

Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe podívají a začnou se šeptem domlouvat. Patrik Kulda vstane a přidá se k nim. Po chvilce se Patrik Kulda otočí.

Patrik Kulda:Karel Gott.

Jana Zlomilová:Ale to není skupina, to je jeden zpěvák.

Patrik Kulda:Aha. Mně se vždycky zdálo, že mají Karel a Gott strašně podobné hlasy.

Jana Zlomilová:Já mám ráda Stratovarius.

Patrik Kulda:Ano, my také.

Petr Rohlík:To je naše nejoblíbenější.

Pavel Lexa:Přesně tak.

Jana Zlomilová si rozčarovaně vzdychne.

6 Lžícov pod Černými horami

Železniční stanice v zatáčce na úpatí nízkého kopce. Do stanice přijede osobní vlak a zastaví. Z vlaku vystoupí kolem patnácti cestujících, mezi nimi Jana Zlomilová a šedí hoši.

hlášení (m. o.):Stanice Lžícov pod Černými horami. Osobní vlak linky 2 ze směru Podolí přijel na kolej první. Vlak dále pokračuje do směru Černohorské věže a Černohorský průsmyk.

Jana Zlomilová a šedí hoši se vydají ke staniční budově. Zastaví se před ní.

Patrik Kulda:Podle mě jste ten nejprůměrnější student ve třídě.

Jana Zlomilová:(Usměje se.) Děkuji.

Petr Rohlík:A ta uniforma vám sluší tak akorát.

Jana Zlomilová:(šťastně:) Jste moc milí.

Hoši se zarazí.

Jana Zlomilová:Vlastně... jste jen tak normálně milí.

Patrik Kulda:Ano.

Petr Rohlík:Jasně.

Pavel Lexa:Přesně tak.

7 Procházka po Lžícově

Šedí hoši a Jana Zlomilová jdou po tenkou vrstvou sněhu pokrytém chodníku.

Petr Rohlík:Co je s restaurací U Šílené krávy?

Patrik Kulda:Je už přes rok zavřená.

Pavel Lexa:To jídlo tam se nedalo jíst.

Petr Rohlík:To bylo tak zlé?

Pavel Lexa:Příšerné! Bylo tak tvrdé, že jsem si ho nechal zabalit a prodal v zastavárně Barák Dům, která je tady přes ulici.

Petr Rohlík:Kolik jste za to dostal?

Pavel Lexa:Deset korun.

Petr Rohlík:(pohrdavě:) Pche!

Pavel Lexa:Tehdy to bylo víc peněz než dnes.

Jana Zlomilová si smutně vzdychne. Z jejího výrazu je zřejmé, že téma hovoru ji nezajímá.

8 Cukrárna Maria Farada

Interiér cukrárny. Cukrárna je prázdná a žádné zboží není vystaveno, jen na pultu spí Marius Farad.

Do cukrárny vejdou Jana Zlomilová a šedí hoši. Dveře nejsou vybaveny zvoncem, takže Marius Farad dál spí.

Patrik Kulda:To by mě zajímalo, co včera pil.

Petr Rohlík:Třeba spíš něco šňupal.

Pavel Lexa:To si to nemohl bodnout do žíly jako normální narkoman?

Jana Zlomilová:(Přistoupí k pultu.) Promiňte.

Marius Farad se zhluboka nadechne a vstane. Zívne, protáhne se a rozhlédne se po cukrárně. Promne si oči a znovu se rozhlédne.

Dobrý den, co si přejete?

Jana Zlomilová:Dobrý den. (Pohledem naznačí hochům, ať jí něco koupí.)

Šedí hoši na Janu Zlomilovou tupě a nechápavě zírají.

Jana Zlomilová:(Otočí se zpět na Maria Farada.) Co nabízíte? Mohu vám doporučit svoji sbírku lžic.

Marius Farad vytáhne z podpultu dřevěnou skříňku a otevře ji. Uvnitř je pět nazelenalých lžic, pokrytých plíseň připomínající patinou.

Jana Zlomilová:(Znechuceně se zašklebí.) Něco k jídlu nemáte? Ne. Ale něco bych si dal. Možná zajdu k Šílené krávě, už jsem tam dlouhonebyl.

Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe významně podívají.

Jana Zlomilová:Tak v tom případě promiňte, že jsem vás vzbudila.

Jana Zlomilová odejde z cukrárny a šedí hoši za ní. Marius Farad si opět lehne na pult.

9 Rozloučení

Chodník před cukrárnou Maria Farada. Ze dveří vyjde Jana Zlomilová a za ní šedí hoši.

Jana Zlomilová:Tímhle jste mi radost neudělali. Nějaká lepší cukrárna tu není?

Patrik Kulda:Určitě.

Petr Rohlík:Nějaká ano.

Pavel Lexa:Já o žádné nevím.

Patrik Kulda:Aha, vlastně ne.

Petr Rohlík:Vůbec, tahle je jediná.

Jana Zlomilová:(Trochu se zahihňá.) Hele, je s vámi legrace, ale pokud chcete vážně někoho poznat, musíte se přestat chovat jako klauni.

Patrik Kulda:Ale my se chováme normálně.

Petr Rohlík:Úplně normálně.

Pavel Lexa:Přesně tak.

Jana Zlomilová:Už musím jít. Na shledanou.

Patrik Kulda:Na shledanou.

Petr Rohlík:Na shledanou.

Pavel Lexa:Na shledanou.

Jana Zlomilová se otočí a odejde.

Patrik Kulda:Vidíte? Pokazili jste mi rande!

Petr Rohlík:Pokazili?

Patrik Kulda:Nechovali jste se dost normálně. Třeba když se probudil ten cukrář.

Petr Rohlík:A co jsme měli dělat?

Patrik Kulda:Něco jí objednat!

Petr Rohlík:A proč jste to neudělal vy?

Patrik Kulda:Copak jsem mohl, když jste tam tak hloupě stáli?

Petr Rohlík:Teď už je to snad jedno.

Patrik Kulda:Ale zítra to zkusíme znovu!

Petr Rohlík:Dobře, zítra.

Pavel Lexa:Přesně tak.

Hoši se vydají po chodníku pryč.

Shrnutí epizody

Toto byla speciální epizoda o vztazích mezi Janou Zlomilovou a šedými hochy. Šedí hoši se domluvili, že půjdou „sbalit“ dívku. Jana Zlomilová zatím dala svému příteli Vlastě Novotné opsat domácí úkol. S šedými hochy se domluvila, že po vyučování ji vezmou do cukrárny.

Během cesty vlakem začala Jana Zlomilová šedé hochy poznávat a byla z nich zklamaná. Každý z nich se chtěl chovat co nejvíc jako ostatní a dohromady se chovali značně hloupě. Ve Lžícově pod Černými horami s ní zašli do cukrárny Maria Farada, která však de facto nefungovala a nic jí tam nekoupili. Zklamaná Jana Zlomilová se s nimi rozloučila a oni se dohodli, že další den budou v „balení“ dívek pokračovat.

Hudba k závěrečným titulkům