Toto byla poslední epizoda seriálu Ester Krejčí. Ester Krejčí trápilo, že definitivně opustila gymnázium; její dádu Ingrid to však nezajímalo.

Ester Krejčí před spaním srovnala svoji situaci s Medvídkem Pú, svojí nejoblíbenější knihou z dětství. Začala vnímat svůj vnitřní svět a uvědomila si, že v něm k ní promlouvají představy o lidech a jiných bytostech, s nimiž má zkušenost. Tyto představy jí evokovaly otisky a stíny z Platónova Podobenství o jeskyni. Poznala svůj niterný strach a důvod, pro který by se měla snažit porozumět druhým lidem.

Přemýšlela o svém aktuálním problému a dospěla k závěru, že jde pouze o konec jedné kapitoly jejího příběhu a začátek další, a že její osobní příběh je součástí dalších, složitějších příběhů včetně nekonečného příběhu, na němž se podílí všechny entity ve vesmíru.

Představila si život jako výzkumnou expedici a uvědomila si, že nemusí jít nutně cestou, kterou jí vytyčili rodiče; že cesta životem, která je pro jednoho člověka nejlepší, nemusí být pro druhého ani vhodná; a že cestu, která je nejlepší pro ni, musí teprve objevit. Některé okolnosti svého života bude moci ovlivnit a jiné ne.

Ester Krejčí pomyslela na sebevraždu, ale rozhodla se ve svém životě/příběhu/expedici pokračovat a otisky druhých jí evokovaly sérii předsevzetí, v nichž viděla naději pro další kapitolu svého života. Tím svoje trápení vyřešila, dosáhla stavu smíření a usnula.